"Zase mám od gólů na 10 let klid," vtipkoval Radim Goláb
Radim Goláb už neodmyslitelně patři k našemu klubu. A to i přesto, že ze devatenáct let dal v Orlové pouze šest branek. V sobotu přidal sedmou a byla to velká sláva! Za oddanost hokeji si gól totiž zasloužil a na zimáku nebyl kromě hráčů soupeře snad nikdo, kdo by mu euforickou oslavu nepřál.
Když jsme spolu dělali rozhovor před oslavami 85. výročí založení klubu, tak jste vtipkoval, že dáváte jeden gól za deset let. V tomto desetiletí jste tedy kvótu splnil...
(Směje se) Vypadá to tak, že mám na deset let od střílení gólů pokoj, ale rád bych samozřejmě ještě nějaké přidal. Ale v mém případě je to velké štěstí, když ho dám. (Z brusírny volá kustod Jan Zembinský a žertuje: „Vždyť on nedal gól už dvacet roků!“)
Na zakončení jste měl poměrně dost času. Co se vám honilo hlavou, když jste si puk ke střele rovnal?
Říkal jsem si: „Buď v klidu a neunáhli se.“ Naštěstí se to povedlo a trefil jsem to. Jinak bývám při zakončení dost zbrklý.
Co ta originální oslava gólu?
(Smích) To bylo spontánní. Je to takový zvyk z jedné slavné ulice v centru Ostravy, takže bych to raději nerozebíral...
Slyšel jsem takovou perličku, že jste měl v den zápasu na oběd kachnu a poté jste prohlásil, že vám to s plným žaludkem nepůjde. A bylo to přesně naopak. Neměl jste jídelníček změnit trošku dříve?
(Směje se) To jsem radši ani klukům v šatně neříkal, protože by to asi bylo za další basu. Byl to těžký oběd a jsem rád, že jsem to utkání vůbec odchodil na ty čtyři beky. I když soupeř přijel v malém počtu, tak to bylo dost náročné.
Takže to budete mít drahé. Předpokládám, že vás kromě gólu kluci zkasírovali i za asistentské „áčko“ na dresu?
Ano, ano...Byl to drahý zápas. (Smích)
Ale nebyl jste sám, kdo musel sáhnout hluboko do peněženky. Byl tam hattrick, další dva dvougóloví střelci, desátá branka... Zkrátka a dobře po takové kanonádě musí být týmová kasa plná. Jak jste si ten zápas užíval?
Musím říct, že jsem si užíval až tu druhou polovinu. Za stavu 2:3 to byla katastrofa a byli jsme na sebe v kabině sami hodně naštvaní. Dívali jsme se jeden na druhého a řekli jsme si, že to tak dál nejde. Že to musíme zahrát pro diváky, i když jich moc není, protože to je naše vina, že jich chodí tak málo. Takže jsem rád, že jsme dali tolik branek a že si diváci trochu zpravili chuť.
Co jste si přesně řekli, že musíte konkrétně změnit?
Řekli jsme si, že útočníci musí více napadat a dostat je pod tlak a že všichni musíme více bruslit. Na začátku jsme do toho šli s tím, že když nebudeme bruslit a nebudeme si to rychle dávat, tak dostaneme špatný gól a to se taky stalo. Takže jsme to od půlky zápasu začali plnit a naštěstí to začalo jít.
Nechci to zakřiknout, ale titul už je hodně blízko. Myslíte, že to dotáhnete už ve čtvrtek v Rožnově nebo v sobotu ve Studénce?
Bylo by fajn, kdybychom to udělali hned v Rožnově, aby byl klid a moli jsme se připravit na baráž.
Fanoušků sice opět moc nebylo, ale snažili se. Chcete jim něco vzkázat?
Já bych se jim chtěl hlavně omluvit, že ty výkony v posledních zápasech kromě Uničova nebyly takové, jak byli zvyklí. A že budeme dělat všechno proto, abychom potěšili jejich oko.