Rozhodování bylo dlouhé a náročné, říká o svém konci Filip Štefanka

Takhle o tom už nepřemýšlím. Spíš by mě lákalo si ještě někdy zahrát s partou kluků, která tady poslední roky byla, protože za celou svoji kariéru jsem nezažil, aby si kabina takhle sedla. Jezdíme s rodinami na společné chaty, lyže, grilovačky. To jen tak nikde není.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že končíte?

Rozhodování bylo dlouhé a těžké. Že jsem se nakonec rozhodl nepokračovat, bylo hned po prvním tréninku na ledě. Když jsem vlezl do kabiny a nikoho neznal, okamžitě mi to přestalo dávat smysl.

Je konec definitivní?

Myslím si, že ano.

V Orlové jste působil řadu let. Na co budete nejradši vzpomínat?

V prvé řadě jsem rád, že jsem se mohl po tolika letech vrátit domů do Orlové a ještě si tady pár sezon zahrát. Byly to krásné roky, jak na ledě, tak v kabině.

Hrál jste extraligu, působil v zahraničí. Jaký je váš největší hokejový zážitek?

Těch zážitků je moc a nejde z nich jeden vyzdvihnout. Spíš jsem hokeji vděčný za to, co mě naučil, že jsem potkal lidi, které bych asi normálně nepotkal a že jsem si zkusil žít i jinde, než jenom u nás. Je toho moc, co s hokejem je a bez něj by nebylo.

Teď se tvoří nový tým. Jak vidíte jeho šance ve druhé lize?

Je to všechno narychlo. Nový trenér a kluci to budou mít asi ze začátku těžké, ale já věřím a moc jim to přeju, aby si všechno co nejrychleji sedlo, udělala se dobrá parta a všechno začalo klapat. Orlová byla, až na pár výjimek, odjakživa druholigová a já věřím, že už to tak i zůstane.

V klubu však zůstáváte v roli trenéra mládeže. Co všechno vás čeká?

Letos jsem dostal na starost naši juniorku a budu pomáhat i s těmi nejmenšími u přípravky. Mým cílem teď je, abych naše orlovské kluky připravil na to, aby se co nejdřív mohli začlenit do A týmu. Věřím tomu, že se nám za pár let povede vytvořit kostru týmu z orlovských odchovanců.