Stále můžete přispívat. Představujeme vám příběhy lidí, kterým pomáhá All Star

Rodině se prakticky přes noc otočil život naruby. To nečekané se stalo v říjnu 2018 milující manželce, pečlivé mamince a skvělé osobě v jednom, Silvii Havláskové. Ze zdánlivě zanedbatelné bolesti zad, se po sérii vyšetření a nasazení léčby stalo nečekané, embolie plic. Po prvních resuscitacích manžela Petra Havláska ještě v domácím prostředí následovaly ještě dvě při transportu do nemocnice. Do Fakultní nemocnice v Ostravě byla Silva přijata v kritickém stavu.

Přes veškerou nemocniční péči se lékařům nepodařilo Silvu plně zotavit. Následkem všeho bylo probuzení do vegetativního stavu. Kvůli všem zdravotním komplikacím došlo u Silvy k těžkému poškození mozku, které je bohužel zřejmě nevratné.

Již nyní je však nutné se ptát, co bude dále, časem totiž bude nutnost zabývat se domácí ošetřovatelské péči, nebo třeba kompenzačním pomůckám.

Alex Široký

Ahoj, jmenuji se Alexander Široký. Chtěl bych vám povyprávět můj příběh...

Narodil jsem se 21. října roku 2010, kdy mi byla diagnostikována vzácná vrozená vada ARTHROGRYPOSIS Multiplex Congenita v nejtěžší formě postižení. Od miminka jezdíme po pánech doktorech, první operaci jsem prodělal, když mi byl jeden rok. Operace achylových šlach, další operace následovně - operace uvolňovaní vazů a svalů na nohou, prolongace, operace kolen, natahovaní, rovnání nožiček do sáder, operace uvolňování levého lokte, následovně přenesen kus prsního svalstva do levé paže a teď jsem prodělal operaci uvolňování pravého lokte, kde pan doktor při operaci zjistil, že na pravé ruce mám velice špatný kloub a čeká mě další operace pravé ruky osteotomie. Další operaci, do budoucna chce pan doktor znovu ještě operovat obě dvě nohy, bude znovu prolongace. Jsem stále nechodící a uvázán na vozíčku.

Od miminka se o mě stará pan vynikající doktor profesor Dungl a jeho zástupci v Nemocnici na Bulovce, kterým jsem velice vděčný, jak mi pomáhají. Každý den několikrát denně musím cvičit, také jezdím každý rok rehabilitovat do lázní Klimkovic, kde se mi velice líbí. Chtěl bych jezdit do lázní dvakrát ročně, jelikož mi to velmi pomáhá, ale je to velmi finančně náročné. Chodím do první třídy, mám tam spoustu kamarádů, škola mě baví a učení mi také jde. Samozřejmě mám udělaný individuální plán, jelikož vše nezvládnu kvůli mému postižení. Mým největším přáním je postavit se na nožičky a začít chodit a hrát fotbal. Tatínek je fotbalista a chci být jako on. Nevzdávám se, bojuji, co to jde, a věřím, že také i s vaší pomoci to vše zvládnu a jednoho dne se mi můj největší sen splní.

Nikola Niesytová

Ahoj, jmenuji se Nikola a je mi 19 let. Chodím na střední školu GOA Orlová, obor veřejnosprávní činnost. Letos budu maturovat. Ráda bych se dostala na Právnickou fakultu v Olomouci.

Mám nemoc Mukopolysacharidóza, typ IV.A., je to vrozené dědičné onemocnění. Moje tělo neumí zpracovat sacharidy. Škodlivé látky se mi ukládají do kostí, jater a očí. Měřím kolem 100 cm a nemůžu chodit. V 11 letech jsem podstoupila operaci páteře a míchy.

Ráda čtu romantické knihy, sleduji jako je Ordinace v růžové zahradě nebo Modrý kód, ale miluji i zahraniční seriály. Mám ráda Justina Biebera, dokonce jsem byla s mamkou na jeho koncertě. Také zbožňuji zvířata. Mé nejoblíbenější zvíře je pes.

Davídek Rosůlek

Ahoj, já jsem Davídek Rosůlek. Narodil jsem se 30. 3. 2010 jako první z dvojčátek mamince Hance a tatínkovi Lumírovi. Můj jednovaječný bráška se jmenuje Dominiček.

Do vínku mi sice byla dána dětská mozková obrna, ale také obrovská spousta lidí, kteří mě milují a dělají vše pro to, aby mi pomohli udělat sám krok, dva a třeba i chodit a jednou se postarat sám o sebe!

Od dvou měsíců cvičím Vojtovu metodu. Pravidelně jsem jezdil do Sanatoria v Metylovicích, chodím na koníčky, na různé terapie, jen abych se konečně postavil na nohy. Maminka s tatínkem a všichni kolem se moc snaží mi pomoci, a tak jsem se dostal až do Fakultní nemocnice v Motole, kde mi v listopadu 2013 implantovali baclofenovou pumpu. Jsem nejmladší dítě v České republice, které takovou pumpu má! Pumpa mi snížila svalové napětí a díky tomu jsem mohl mamince konečně říci „mami” a tatínkovi „taťko”! Měli z toho ohromnou radost! Pak mi v Brně opravili kyčle a já jsem konečně na podzim roku 2014 mohl jet do Klimkovic cvičit v „kosmickém” oblečku KLIM-THERAPY. Byla to zabíračka, co vám budu povídat, ale i malé pokroky jsou pro mě moc důležité, a proto tam jezdím pravidelně dvakrát ročně.

Díky tomu všemu jsem mohl 4. 9. 2017 nastoupit se spolužáky z mateřské školy do 1. třídy! Moc se mi tam líbí, a i když ostatním ve všem nestačím, moc se snažím a snad vám všem jednou napíšu pozdrav sám.

Snažím se užívat si všeho, co mi život kolem nabízí, a vám všem, kteří mi v tom pomáháte, moc děkuji!