"Jsem jediným pamětníkem předchozího postupu do druhé ligy a přál bych si další!" říká Jan Zembinský

Tomáš Salamon, 11.12.2012 Na hokej chodíme zejména kvůli hráčům, ale jen na nich by klub stavět nemohl. K tomu, aby mohli kvalitně fungovat, je zapotřebí celá spousta dalších lidí, kteří jim vytváří patřičné zázemí. Jména trenérů zná téměř každý a všichni manažeři si svou polívčičku také rádi přihřejí. Jenže po stadionu se pohybuje i spousta dalších drobných lidiček, které možná na první pohled ani nevnímáme, ale pro pohodu v mužstvu jsou nepostradatelní. Například kustod Jan Zembinský odvádí u mužstva práci jako málokdo a jedinou odměnou je mu dobrý pocit. Právě takových lidí bychom si měli více všímat a jejich přínosu si vážit. Proto vznikl tento rozhovor.

Rozhovor s Janem Zembinským probíhal během tréninku mužů a zastihl jsem jej zrovna při práci v kabině. O mé návštěvě věděl předem, takže práce okamžitě zanechal a s úsměvem a obrovskou knihou v podpaží mě zatáhl do brusírny, kde jsme povídání zahájili otázkou, jak se ke své práci dostal: „Úplnou náhodou. Já jsem jen chodil na hokej a občas jsem pomáhal kolegovi Pepovi Hromadovi, se kterým jsem pracoval na šachtě, on tady dělal kustoda. Pak měl mozkovou příhodu a ta práce zůstala na mě.“ Práce na něj sice zůstala, ale svědomitě ji vykonává už dvacet let a stará se zejména o pohodlí mužů: „Dělám tady skoro všechno. Peru dresy, opravuju výstroj, připravuju kabinu na zápas, zajišťuju hráčům pitný režim a spoustu dalších věcí,“ diktuje výčet svých aktivit.

Dvacet let u klubu je strašně dlouhá doba, takže by vás jistě zajímalo, jaký nejsilnější zážitek spojený s hokejem pan Zembinský v hlavě uchovává: „To bylo, když jsme v roce 2002 hráli o postup do první ligy. Bohužel to tady nemám, mám to v další kronice,“ vysvětluje poté, co prolistuje hrubou knihu na brusičském stolku, čímž mi dává možnost plynule přejít k otázce směřující k jeho další činnosti, kterou pro HC Orlová odvátí. Je totiž kronikářem a historikem klubu, a když vidím preciznost, s jakou je kronika zpracována, nedá mi to nezeptat se, kolik času věnuje této aktivitě. „Á tak, něco ano, ale to je moucha,“ mávne skromně rukou, i když je už při prvním pohledu jasné, že nad výstřižky z novin, statistikami, tabulkami a fotkami strávil ohromné množství času. „Já už asi padesát let sbírám odznaky, ale tomuhle se věnuju jenom tu dobu, co jsem u hokeje.“ Takže i kdyby kronikám za posledních dvacet let věnoval pouhé dvě hodiny týdně, tak by se čistý čas, který nad nimi strávil, počítal v měsících.

“Já si dělám své kroniky za tu dobu, co tady jsem, ale budu muset začít dělat i starší klubovou kroniku, protože se její druhá část ztratila kvůli paní Horáčkové, která ji měla psát. Před ní ji začal psát otec od Rosti Moravce, který tady kdysi hrával, ale bohužel se to ztratilo a budu to muset doplnit. První díl se zachoval. Psal ho bývalý pan předseda klubu Slovík, to je krásná kronika. A pan Slovík je zároveň architektem našeho stadionu, takže díky němu je v Orlové zimní stadion.“, vzpomíná Jan Zembinský na jednoho z bývalých činovníků klubu, načež se jej ptám, která éra mu, za dobu co je s klubem spjat, přišla pro orlovský hokej nejlepší: „No nejlepší parta tady byla, když jsme postoupili do druhé ligy,“ opět zalistuje v kronice, „tady to mám, ročník 1994/95, jak jsme hráli o postup na Kladně. Vyhráli jsme 13:2, to byla paráda.“

Chce pokračovat dalším zážitkem, ale když vidím, že za nejlepší roky svého působení u klubu považuje dobu, kdy byla v Orlové vybojována druhá liga, přeruším jej, jelikož je jasné, že o to hlubší musela být hořkost předloňského stěhování do Karviné. „No to mi raději ani nepřipomínejte! Z toho jsem nešťastný do teďka,“ okamžitě se rozohní, „Taky jsem tam mohl jít, ale v životě bych to neudělal. Abych tam někam chodil takovým podvodem! Bylo to díky megalomanským plánům na postup do první ligy. Kdyby ty hráče nepřepláceli, tak se tu ta druhá liga mohla hrát do dneška!“, posteskne si a dá mi za pravdu, že kdyby tým do přeboru spadl sportovní cestou, tak jej to mrzí daleko méně, načež od tématu upustí a tasí ze své kroniky další zážitek, který mu utkvěl v paměti. Ukazuje na fotku z finále 2002 a říká: „To bylo taky výborné. To jsme vyhráli finále se Šternberkem a hráli jsme o postup do první ligy. V baráži byla Kometa Brno, Písek, Mladá Boleslav a my jsme v té kvalifikaci skončili třetí.“

Druholigový titul, který zmiňuje má většina z nás ještě v paměti, ale daleko ostřejší obrázky máme v hlavách po titulu loňském, který přišel přesně po deseti letech od toho předchozího, byť v jiné soutěži. Sympatického kustoda, kterému v kabině neřekne nikdo jinak než „Janek“, se ptám, kterou z těchto sezón si více užil. „Lepší zážitky mám z té loňské, protože se tu utvořila skvělá parta. I když to bylo půl napůl naši a karvinští hráči a bylo to strašně narychlo, tak ten kolektiv byl skvělý. Bylo to takové zadostiučinění po tom, co se přes léto stalo.“, vyzdvihuje úspěch letošního jara.

Nevyhne se ani dotazu na aktuální tým, v souvislosti se kterým se často mluví o návratu do druhé ligy. „Něco se o postupu mluví, ale víte, jak to bývá. Já věřím, že to vyjde a přeju si to, protože už jsem v kabině jediný pamětník, toho předchozího postupu, takže by mě to potěšilo.“, přeje si orlovský kustod.

Hráči jsou obvykle na závěr rozhovoru žádáni o vzkaz fanouškům, nicméně pana Zembinského jsem poprosil o vzkaz všem lidem, kteří se točí okolo chodu klubu a rádi by mu pomohli podobně jako on. „Hlavně to chce trpělivost, ale pokud má být v této době něco skutečně pomocí, tak se velmi těžko shánějí peníze. V tomto kraji není skoro nic a hokej je náročný sport, takže sehnat finance na chod klubu je těžké, takže by bylo dobré, kdyby se našel někdo, kdo pomůže v tomto směru,“ zakončil naše krátké povídání.

Jenže tím rozhovor nekončí. Končí jen jeho oficiální část, ale naše debata nad otevřenou kronikou pokračuje. Pan Zembinský mi ukazuje staré fotografie a mě se okamžitě vybaví doba, kdy jsem na hokej v Orlové chodíval jako malý kluk a obdivoval hráče formátu Radka Grimma, Michala Dvořáka nebo Martina Jurečky. S „Jankovým“ doprovodným komentářem se mi v paměti spojují mlhavé střípky a dostávají naprosto přesný nostalgický obraz. Z kroniky kouká tvář Petra Nedvěda a Zembinský vzpomíná, jak v Novém Jičíně kvůli něj přistavěli provizorní tribunu, aby se na něj mohli lidé chodit dívat ve větším počtu. Hned vedle výstřižky z novin hlásají, že na Orlovou ani Nedvěd nestačil, protože za famózní atmosféry v Jičíně řádil Michal Dvořák. A takových momentů, které v každém fanouškovi probudí orlovskou hrdost, bylo v kronice mnohem více.

Zkrátka a dobře, kronika mě, jakožto člověka, který má ke klubu hodně blízko, doslova nadchla. Proto jsem si řekl, že vás o tuto nádheru nemohu ochudit a s panem Zembinským jsme se domluvili, že se budeme scházet častěji, přičemž on vždy vybere nějakou zajímavost, přidá své postřehy a dané téma poté naleznete zpracované na našem webu. V době, kdy se v krajském přeboru hraje pouze jeden zápas týdně, není moc o čem psát, a tak jsme rádi, že jsme pro vás našli alespoň částečnou záplatu na proluky mezi jednotlivými články. S novou rubrikou začneme pravděpodobně po Novém roce, takže se už teď můžete těšit.