René Urbánek: "Děti mezi sebou musí mít zdravou konkurenci."

Po vyrovnaných zápasech s týmy z vyšších lig se čekalo, že s Krnovem to bude jednoznačná záležitost. Čím to bylo, že se to nepovedlo?

Musíme si zvyknout na jiný hokej, než se hrál s druholigovými soupeři a s Bytomí. Taky šlo trochu o nedůslednost z naší strany. Hlavně ta první třetina byla katastrofální. Pak jsme dostali čočku od trenéra a myslím si, že už to pak začalo vypadat jako hokej.

Jak se gólmanovi chytá, když ví, že se hráčům střelecky nedaří a že každá jeho chyba může proti slabšímu soupeři znamenat velký problém?

Já to beru jako každý jiný zápas. Musím chytat naplno, abych klukům co nejvíce pomohl. Beci mi navíc pomáhají a nemám to tak složité. Kór s takovýma mančaftama z přeboru.

Co ten smolný druhý gól? Tam jste na puk vůbec nereagoval. Co se stalo?

Bohužel jsem přes Štefiho vůbec ten puk neviděl, takže absolutně nevím, co se stalo...

Co neuznaný gól Krnova? Rozhodl sudí správně?

Byl správně neuznaný. Bavil jsem se i se Steavem (Pavel Michálek, útočník Krnova) a ten sám přiznal, že to zahrál vysokou holí. Ani se v tu chvíli s rozhodčím nehádal. Já jsem ten puk vyrazil nad sebe a on to jen instinktivně sklepl, ale věděl, že to byla vysoká hůl.

Ani první gól Krnova na nájezdy nebyl úplně jednoznačný. Sudí nejprve rozpažil a pak gól uznal. Co se odehrálo v tuto chvíli?

Puk mi zůstal v betonu a jak jsem se pohnul, tak bohužel zajel do brány. Kvalita ledu už byla při těch nájezdech hrozná.

Přejděme z vaší role gólmana k roli trenéra dětí. Jak se na této pozici cítíte?

Já jsem nadšený. Ta práce s dětmi mě opravdu baví. V tom ročníku, který trénuji si myslím, že jak děti, tak i rodiče, jsou naprosto skvělí. Je to fakt super práce.

Na posledním turnaji třetích tříd jste obsadili třetí místo a finále uteklo jen o vlásek. Jak jste byl z pozice trenéra spokojen?

Všichni kluci do toho dali maximum a odehráli super turnaj. Když to vezmu, že jsme v šesti lidech (dvě lajny – minihokej se hraje 3 na 3), odehráli šest těžkých zápasů, tak klobouk dolů před těma klukama. Porazili jsme Vítkovice, Třinec, Havířov, Porubu...Trochu nám utekl začátek zápasu s Přerovem a začali jsme je trošku pozdě stahovat, ale myslím, že kluci i potom do toho dali všechno.

Není vůči vaší práci trochu nespravedlivé, že naši kluci jsou schopní porážet velkokluby jako jsou Vítkovice nebo Třinec a právě tyto kluby si je v pozdějším věku stáhnou a hrají s nimi vyšší soutěže?

Ono, kdybychom tady měli extraligu, tak ti kluci nikam odcházet nemusí. Za dané situace to bohužel dopadá, tak jak říkáte, ale to je realita a s tím teď nic neuděláme. Celkově v českém hokeji je problém s tím, že je všude málo dětí. Když jsem byl já malý, tak nás bylo v týmu třicet a museli jsme se rvát o místo. Já si nemůžu stěžovat, protože ta moje dva tisíce sedmička je silný ročník, ale dneska když se podívám i na ty Vítkovice nebo Třinec, tak tam je těch dětí patnáct a jelikož jich patnáct může nastoupit do zápasu, tak prostě hrajou všichni a konkurence, co byla za nás, tam není.

Čekají vás ještě nějaké další turnaje? Máte ambice na nich udělat ještě lepší výsledky?

Já jsem se bavil s kamarádem z Přerova, který teď šel trénovat do Kralup, že bychom mohli jet na nějaký pražský turnaj. Buď na Spartu nebo do Letňan. Já ty děti nechci vozit tady někde do Havířova nebo do Karviné, kde jsou týmy, se kterými hrajeme soutěž. Já bych moc chtěl, aby si ti kluci zahráli kvalitnější hokej a poznali i jiné týmy. Loni jsme byli ve Vyškově, kde jsme hráli třeba s Klagenfurtem. Ten měl kluky o hlavu větší a silnější, ale sehráli jsme s nimi vyrovnaný zápas.

Aktuální úspěchy jsou samozřejmě pěkné, ale pracujete s dětmi i koncepčně, aby všechny dovednosti v budoucnosti ještě zhodnotily?

U těch nejmenších je to tak, že aby měly větší motivaci a zahrálo si jich více, tak se rozdělují na A tým a B tým. Já musím říct, že v těch „dva-sedmičkách“, ale i „dva-osmičkách“ mám tolik šikovných dětí, že si můžu vybírat jak pro Áčko, tak pro Béčko a ještě mi zůstanou navíc. Jsem rád, že jich je tolik a nemají nic jistého. Takhle mají mezi sebou zdravou konkurenci a musí bojovat o místo. Když se podívám na ročník 2006, kde trénuje Honza Sznapka, tak jich je tak malinko, že asi budou muset hrát všichni. Takže jsem rád, že já mám to štěstí, že jich mám tolik a ty děti se na tréninku musí hodně snažit. I ta práce je potom úplně o něčem jiném.