Petr Tomis: Měli jsme, co jsme potřebovali a soustředili jsme se jen na hokej!
Když se na začátku sezony objevil na orlovské soupisce, málokdo tušil, co od něj čekat. Mladý obránce předváděl solidní výkony, ale po krátkém čase přišlo zranění, které jej vyřadilo téměř na polovinu základní části. Znovu se rozehrával pozvolna, ale před play off chytl pořádnou formu, prezentoval se ohromnou bojovností a platil za jednoho z nejlepších obránců v týmu. Řeč je o Petru Tomisovi.
Jak byste pár slovy shrnul uplynulou sezonu?
Určitě se dá říct, že byla úspěšná. Jenom je trošku škoda, že nám nevyšel ten poslední krůček a nevyhráli jsme ve finále. Ale pokud bych se měl ohlédnout za celou sezonou, tak si myslím, že jsme jako tým odvedli velmi dobrou práci.
Vy jste si krátce po začátku sezony natrhnul tříslo a dlouho jste nehrál. Omezila vás ta pauza hodně?
Přesně tak. To zranění bylo velmi nepříjemné. V Břeclavi jsem si natrhnul tříslo a trvalo to hodně dlouho, než jsem se dostal na led. Nastoupil jsem někde v lednu a dá se říct, že jsem se rozehrál až v play off, kdy jsem dostal důvěru trenéra a jsem za to rád. Myslím si, že i přes to zranění můžu být se sezonou spokojený.
Odehrál se v tomto ročníku nějaký moment, na který nikdy nezapomenete? Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu?
Asi by to byl ten první zápas play off doma s Hodonínem, kdy jsem dal gól a byl jsem vyhlášen nejlepším hráčem, takže na to budu vzpomínat velmi rád. Z pohledu celého týmu by to bylo asi druhé domácí utkání s Hodonínem, kdy jsme postoupili do semifinále a to stejné i s Přerovem. Na to budu vzpomínat rád.
Zažili jste dvě venkovní a dvě domácí derby s Havířovem. Vždy byla atmosféra, kterou hokejista ve druhé lize málokdy zažije. Jak se vám hrálo v takovémto výjimečném prostředí?
Tyhle zápasy s Havířovem určitě patřily k tomu, na co budu vzpomínat. Jak jste říkal, tak to byl velmi výjimečný okamžik hrát před takovouto kulisou. Protože se v takové atmosféře nehraje každý den a taková kulisa každého hráče jenom nakopne dopředu a kéž by se takové zápasy hrály častěji.
Vraťme se k finále. Šumperk jste v základní části 2x doma jednoznačně porazili a dobře jste měli našlápnuto i ve finále. Čím to bylo, že jste na ně vy finále ani jednou nevyzráli?
Přesně tak, v základní části jsme je doma dvakrát porazili a v tom finále se to nepovedlo. Měli jsme podle mě dost gólových příležitostí a šancí, které nám tam prostě nespadly a neproměnili jsme je. Myslím si, že rozhodlo štěstíčko. V rozhodující chvíli nám to bohužel nepadalo.
Jsou to jen kdyby, ale jak by se série odvíjela, kdybyste alespoň jeden zápas dokázali strhnout na svou stranu?
Kdybychom to doma v těch nájezdech udělali, tak by se určitě hrálo na 5 zápasů, protože ať už by ten třetí zápas v Šumperku dopadl jakkoliv, tak doma bychom to udělali a jeli bychom tam zpátky.
Jak jste byl spokojen se zázemím v klubu?
V klubu letos vše fungovalo na 100%. Bylo to perfektní. Klobouk dolů před tím, jaké podmínky nám vytvořilo vedení, protože jsme měli úplně všechno, co jsme potřebovali a mohli jsme se soustředit jenom na ten hokej.