Vítezové v hlasování o hráčích roku

Útočník roku – Radim Valchař Útočníkem roku jste zvolili Radima Valchaře. Koho také jiného než právě tohoto odchovance? Je mu pouhých jednadvacet let a na ledě dominoval, jako zkušený forvard. Zdobí ho ohromná rychlost a nasazení. Každý, kdo jej viděl hrát má jistě v paměti souboje, kdy dva soupeři dojíždí nahozený kotouč, který se zdá být ztracen, ale na jednou se bleskovou rychlostí přiřítí tento mladík a předvede své nasazení. U mantinelu se prezentuje ohromnou silou a stabilitou a i proti početní a fyzické převaze vybojuje i ten nejztracenější puk. Navíc je přesný v koncovce. I v konkurenci velkých jmen dokázal, že umí vzít zodpovědnost na sebe a rozhodovat důležitá utkání. Stal se nejlepším orlovským střelcem základní části i play off a to z pozice třetí lajny nedostával zdaleka tolik prostoru, jako jeho spoluhráči zvučných jmen. Velké osobnosti samozřejmě odvedly pro tým obrovskou práci a na ledě předváděly velké výkony. Tento dříč však měl v sobě něco navíc. A to touhu dokázat něco víc. Zkrátka a dobře, Radim má v sobě ohromný potenciál a chuť hrát, která z něj přímo tryská. Pro náš tým by bylo samozřejmě skvělé, kdyby Radim zůstal, ale je jasné, že tenhle hráč má na to hrát hokej na mnohem vyšší úrovni a v jeho věku má stále dveře otevřené.

Brankář roku – Dušan Šafránek Za nejlepšího brankáře uplynulé sezony jste zvolili Dušana Šafránka. Zcela právem. Základní část byla v jeho podání sice jednoznačně nejhorší z těch, které jsme dosud viděli, ale v play-off se na něj zase tým mohl spolehnout. Ve druhém zápase v Hodoníně vystřídal Stanislava Žídka a až do konce sezony už nikoho jiného do branky nepustil. Věřme, že v příští sezoně naváže na výkony z vyřazovacích bojů a bude chytat opět v takové formě, jak jsme u něj bývali zvyklí.

Obránce roku – Miroslav Javín Kategorie obránce roku přinesla nejtěsnější výsledek. Hned tři hráči měli šanci na vítězství. Nakonec zvítězil Miroslav Javín, který získal o hlas více než Filip Štefanka. Pouhé dva hlasy za Štefankou skončil Petr Tomis. Orlovský kapitán byl přesto jednoznačně vůdčí postavou obrany. Hlavně v začátku soutěže byl velmi produktivní a po celou sezonu byl základním stavebním kamenem obrany i celého týmu. Obdivovat jsme mohli precizní obrannou práci podpořenou skvělou rozehrávkou a ohromným přehledem, které byly samozřejmě podloženy nespornými zkušenostmi. Pokud se udrží v kondici a rozhodne se hrát i příští rok, bude pro tým opět přínosem a příkladem pro mladé orlovské beky.

Osobnost roku – David Moravec Už jen to, že v Orlové začal trénovat olympijský vítěz, rozpoutalo ve městě poprask. Když pak za Orlovou nastoupil, mluvilo se o tom nejen na druholigových stadionech. Zkrátka a dobře, David Moravec nebyl jen orlovskou osobností roku, ale i osobností celé druhé ligy. Obrovským přehledem a zkušeností ve všech herních situacích vyčníval nade všemi a mezi soupeři budil respekt. Kromě skvělé práce na ledě připravil orlovským příznivcům i spoustu dalších pěkných zážitků. Bezpochyby největším byla pro fanoušky možnost prohlédnout si zlatou medaili z Nagana. V Orlové chtěl letos hlavně zužitkovat letní přípravu a poté zvažoval konec kariéry. Věřme, že své rozhodnutí přehodnotí a loučení s hokejem minimálně o rok odloží.

Bojovník roku – David Samiec Svou bojovností vás nejvíce zaujal David Samiec. O jeho neuvěřitelném úsilí na ledě všichni vědí, ale letos musel bojovat na dvou frontách. Nejen, že tradičně blokoval střely a nevypustil na ledě jedinou vteřinku, tentokrát se musel bít i o místo v sestavě. Výkony podával vydařené, ale v hvězdami napěchovaném kádru dlouho válčil o větší icetime. Nakonec si sedl ve třetí lajně s Radimem Valchařem a Janem Blatoněm a nikdo nemohl o jeho nasazení pochybovat. V play-off měl lví podíl na tom, že se Radim Valchař stal nejlepším střelcem, když mu přihrál na většinu branek. Nezapomenutelný moment přišel v semifinále s Přerovem, kdy David vynikající poziční hrou vystihl soupeřovu rozehrávku a mohl se sám řítit na branku. Jeden ze Zubrů ho podrazil a Sameic se poroučel k zemi. Většina hráčů by se ohlédla po rozhodčím a počkala na přesilovku, David byl však vmžiku na nohou a uháněl dále. Nechal dva obránce za zády a kotouč předložil Valchařovi před prázdnou branku. Zkrátka a dobře, tento mladík možná nenarostl do ideální hokejové výšky, ale dohání to srdcem.

Smolař roku – Petr Škatula V minulých sezonách Petr Škatula patřil mezi hlavní obory týmu. Letos měl opět nakročeno dobře. Devět bodů ve čtrnácti zápasech ho řadilo do první pětky v produktivitě mezi orlovskými útočníky, poté však přišel dodnes často vzpomínaný osudný střet u mantinelu v utkání s Havířovem. Petr tehdy zůstal ležet v bezvědomí a dlouhou dobu se na ledě vůbec neobjevoval. Když znovu naskočil, nebyly to výkony, na jaké jsme od něj byli zvyklí. Ztracenou formu do konce sezony hledal marně a při svých občasných výletech na led zaznamenal v dalším průběhu už jen pouhé čtyři body. Věřme, že do nové sezony vstoupí opět v plné polní a nesrazí ho žádná další nezaviněná událost.

Objev roku – Stanislav Žídek Objevem roku byl podle vašeho hlasování jednoznačně Stanislav Žídek. Mladý brankář doplnil Šafránka s Gleichem a dokázal jim zdatně konkurovat. V prvních zápasech působil roztřepaným dojmem a jistotu získával až postupem času. Jeho nejslavnější chvilkou bylo bezpochyby druhé derby, kdy dlouho svůj tým držel a jediný gól zápasu pustil v situaci, kdy už opravdu nemohl nic dělat. Na to stát se jasnou jedničkou letos ještě samozřejmě neměl, ale má potřebné sebevědomí a chuť na sobě pracovat. Pro Orlovský hokej určitě dobrá vyhlídka do budoucnosti.

Bouřlivák roku – Marek Ivan Jedinou kategorii, ve které jsme si dovolili určit vítěze bez vašeho hlasování, je bouřlivák roku. Kdo letos sledoval druhou ligu, tak musí vědět, že jediným možným adeptem na vítězství byl Marek Ivan. Dva tresty od disciplinárky a obrovská porce trestných minut. Takový je účet tohoto borce. Ovšem, kdybychom zmiňovali jen tu temnější stránku Markovy osobnosti, velice bychom mu křivdili. Tento hráč zároveň totiž nasbíral nejvíc kanadských bodů ze všech a na ledě byl víc než platným. Jeho ofenzivní přínos byl k nezaplacení a mít v týmu hráče, ze kterého mají všichni soupeři respekt, také není na škodu.