Orlové skončila sezóna na začátku března. V průběhu tohoto měsíce také vznikalo podívání s Markem Ivanem. Nyní, kdy se zraky hokejových fanoušků pomalu, ale jistě upínají do Bratislavy, je na orlovském zimním stadionu klid. Letní příprava se ale blíží a Marek Ivan by v ní, podle svého povídání, neměl chybět. Podívejte se, co dále prozradil.
O UPLYNULÉ SEZÓNĚ
„Sezónu hodnotím velice kladně. Byl tady super tým, skvělí trenéři, skvělá parta. Kabina šlapala perfektně, to jsem za posledních pět sezón nezažil, aby kabina šlapala na tak vysoké úrovni. I když jsem dříve říkal, že s hokejem budu končit, angažmá ve druhé lize bylo skvělé, hodně mě to nabilo. S hokejem se mi ještě rozhodně končit nechce a myslím, že v tomto mančaftu bych klidně minimálně další dva roky pokračoval.“
O PARTĚ V KABINĚ
„Líbila se mi parta, zázemí. Vedení dělalo vše pozitivně, snažilo se ve všem vyjít vstříc. Jsou i velké ligy, kde na brusle čekáte hodně dlouho, ale tady vše fungovalo skvěle. To pak hráčovi pomáhá k tomu, že se mu lépe hraje. Zažil jsem skvělé party i v jiných týmech. Dříve jsem ale byl mladý, staří se s námi nebavili. Když jsem byl starší, tak zase mladí měli jiné zájmy. Tady se to ale na nic nedělilo, každý se bavil s každým.“
O PROHRANÉM FINÁLE
„Všichni do posledního hráče jsme chtěli jít dále. Byli jsme pozitivně nabuzeni, ale bohužel, nevyšlo to. Někdy je blok v hlavě, někdy se nedaří, škoda, že to nevyšlo. Rozhodnul zápas u nás doma. Kdybychom to vyhráli, dal bych ruku do ohně na to, že by se hrálo na pět zápasů. A tam by se pak rozhodlo. Já jsem si před finálovou sérii nezaviněně musel odpočinout. To mi celé play off kazilo náladu. Měl jsem strach, že po měsíci z toho vypadnu, po první třetině domácího zápasu jsem se ale rozkoukal, pomohl mi první gól a dařilo se mi. Škoda, že to nevyšlo, ještě se mi končit nechtělo.“
O SVÉ BUDOUCNOSTI V ORLOVÉ
„Pokud Orlová, vedení a trenéři o mě budou mít zájem, tak jsem řekl, že si angažmá jinde hledat nebudu a zůstanu tady další dva nebo tři roky. Ještě dříve jsem uvažoval, že to pověsím na hřebík. I když mi je 32 let, mám za sebou tolik utkání, co mají někteří hráči ve 40 letech. Proto jsem dříve váhal. Ale to, co jsem v Orlové zažil, mě hodně pozitivně nabilo.“
O TRÉNOVÁNÍ V ORLOVÉ
„Byla to jedna z podmínek, kterou jsem před orlovským angažmá měl. Chtěl jsem nahlídnout do trenérské třídy, s dalšími třemi kluky si děláme trenérské béčko. Pan Víteček mi podal pomocnou ruku, za což bych mu chtěl poděkovat, a nedal mi trénovat třetáčky nebo čtvrťáčky, ale hned mě dal k juniorům. A pokud všechno půjde dále, jak má, chtěl bych jednou pokračovat jako hráč i jako trenér.“ A co se v budoucnu stát trenérem Orlové? „Určitě bych se tomu nebránil. Všechno je ale ještě daleko. Trenérská práce je však další stupínek, už nyní mi to dalo hodně. Od malička hrajete hokej, skončíte, tak co dělat jiného, než dělat hokej dále. Pokud jednou u hokeje zůstanu, bylo by to velké plus.“
