Jan Littner si chválí skvělou partu u „áčka“. Věnuje se však i Orlíkům či mladým brankářům
Orlová - Spousta fanoušků jméno Jan Littner určitě zná. Viděli jej na lavičce během letošní pouti orlovského týmu, u kterého se snaží vytvářet dobrou atmosféru a pomáhat týmu, jak jen to jde. To ale není zdaleka jeho jediná práce, kterou v Orlové vykonává. Pracuje také s mládeží i mladými orlovskými gólmany. S těmi například navštívil kemp, kde se brankáři dozvěděli cenné rady od jmen, jako je Martin Prusek. Littner si zároveň chválí skvělou partu a atmosféru, která v letošní sezona v Orlové panuje.
Nemám pevnou pozici…Kde je mě třeba, tam zaskočím. (usměje se) Je třeba, aby v týmu byla pohoda a kluci měli to, co potřebují.
Orlová vyhrála krajský přebor, finále byl krásný zážitek. Jak jste celou tu velkou jízdu sledoval z lavičky?
Já všem říkám, že hezčí už to být nemohlo! Kdybychom vyhráli 5:0, tak by to nebylo tak krásné, jak to nakonec bylo. Byl to nervák, ale na lavičce jsme to hecovali a věřili do poslední vteřiny, což se nakonec vyplatilo a mohlo to cele vypuknout. (úsměv)
V Orlové se utvořila skvělá parta, která bojovala srdcem. Jak byste ten tým popsal? Jak fungovala kabina?
Lepší už to být nemůže. Když máte skoro plnou šatnu už dlouho před tréninkem a je tam „bavendo“, tak se tam každý těší a najde tam to svoje. Pokec, pinpong, masáž u Bušči a nebo nenahraditelný Jankův čaj. (znovu se usměje) To jen tak někde není a má to taky obrovský vliv na konečný výsledek.
Jinak je ale dobře známo, že se věnujete mládeži. Jaké týmy máte na starost?
Máme s trenéry rozdělenou přípravku. Tam velký kus práce odvádí pan Hanzl, který učí základy ty nejmenší pokročilé. O úplné začátečníky se stará pan Malík s panem Buščíkem a já mám ty nejstarší z přípravky, které už se snažím tahat do 3. + 4. třídy, kterou máme společně s Markem Ivanem a Václavem Studeným. Dále mám na starost ještě brankáře od přípravky po pátou třídu a školní bruslení.
Jak se nejmenším Orlíkům vede?
Daří se nám dobře. Ale tohle bych dal v téhle třídě až na druhou kole. My se dole musíme snažit, aby byl pro ty kluky ten hokej fenomén, bavilo je to a na ten stadión chodili rádi. Ale abych jim neukřivdil, tak ano, tím, jak kluci pracují a chápou, že hokej není o jedinci, ale je o týmu, tak už za sebou mají první úspěchy.
U orlovské mládeže fungují také známe tváře, jako Mikšan, Ivan a Studený. Jaký je jejich přínos?
Všichni mají dost zkušeností a každý může těm dětem v něčem poradit a přiučit je.
Říká se, že základem každého klubu je mládež. Jak je na tom ta orlovská? Máme na čem stavět?
Pokud všem vydrží to pravé zapálení a chuť, tak ano, máme.
Jeví se už nyní nějaká jména, na která budou v budoucnu orlovští fanoušci s nadšením chodit?
Potenciál tady dost kluků má, ale cesta je ještě dlouhá a trnitá. Ale věřím, že jich tady za pár let dost uvidíme.
Na čem je u mládeže nejdůležitější pracovat? Jak velká je základna malých „Orlíků“?
Základ je určitě bruslení a pak práce s kotoučem. A v té vyšší kategorii už herní systém a podobně. A základna? Ta není nikdy dost velká, takže rádi uvítáme každého nového člena!
V polovině února jste se zúčastnil kempu gólmanů v Olomouci. Kteří z našich mladých brankářů tam jeli a co všechno se dozvěděli?
Z těch mladších Jakub Šedivý a ze starších pánové Křehlík a Vacula. Hokej jde neustále vpřed a tak jim trenéři předvedli nové cviky a i já, jako trenér brankářů, jsem se dost přiučil.
Gólmany učila jména jako Prusek a další. Dá to mladým gólmanům hodně?
Tak určitě. Jednak je to pro mnohé neustále vzor a hlavně to jsou pánové, co mají něco odchytáno a dokážou téměř ve všem poradit. Je to k nezaplacení, když se lidé, co už něco dokázali, rozhodnout předat své rady dále těm začínajícím.
V Orlové vždy chytali dobří gólmani. Pokračuje tato tradice?
Musím říct že, v mládeži máme opravdu šikovné brankáře a snad o některém z nich uslyšíme.