Nejmenší Orlíci si užili soustředění

Tomáš Salamon, Jana Karasová, 06.07.2012 Základem každého hokejového týmu je pevný kolektiv a ten se musí utužovat už od samého začátku. V přípravce se nyní rodí možná budoucí základ pro A mužstvo a právě tito nejmenší tmelili partu na soustředění ve Starých Hamrech.

Je tomu jen pár dnů, co se naši nejmladší Orlíci vrátili z letního soustředění na Starých Hamrech. V penzionu Libora Uhra strávili čtyři dny a užili si je znamenitě. Jedenáct malých Orlíků za pětičlenného dozoru prožilo věci běžné i nevídané. Pod vedením trenérů Hanzla a Buštíka a za dohledu kustoda Janka, zdravotnice Lucky a pod přísným okem své vedoucí, je čekal dril i zábava.

Kruhový trénink na hřišti, terénní běh lesem, hra na vojáčky i nefalšovaná šišková válka, trénink v tělocvičně i v přírodě, za deště i za sluníčka. Les plný dobrot nedal pokoj malým ani velkým a my jsme se jím za ty čtyři dny „proďobali“ tak dokonale, že ani noční stezka odvahy nemohla naše kluky překvapit, a tak se nenašel ani jeden, který by se při ní opravdu bál.

Nějaké menší úrazy nás potkaly, ale nebylo to nic tragického. Zdravotnice Lucka se ukázala jako skvělý tah a já podezírám všechny, že se do ní zamilovali, a proto neustále vyhledávali její péči. Navštívila nás také viróza a odvezla nám jednoho klučinu. Místo něj však o den později dorazil jeho mladší bráška i s tatínkem, takže jsme měli zase plný stav.

Kluci ulehali do postýlek zdravě unaveni a plni dojmů, takže při čtení pohádek při baterce usínali ještě dříve, než uslyšeli „zvonec a pohádky je konec!“

Po exkurzi u hasičů jsme měli docela strach, aby naše talentovaná omladina nepřešla hromadně z hokeje k hasičům, neboť stříkacímu autu s hadicí se totiž ani rolba nevyrovná! Teorie o první pomoci a ostatních věcech se moc neuchytila, ale jakmile se přešlo k názorné ukázce hašení a posléze byly klukům stříkací pistole a hadice předány k užívání, vše nabralo nový směr. Kluci mohli stříkat, jak jim bylo libo. Bez omezení. Proudem nebo jen rozprašovat, do výšky nebo kroužit do všech světových stran, jak uznali za vhodné. Navíc všichni do jednoho vykouzlili při rozprašování na obloze nádhernou duhu. Sluníčko už zase svítilo zářivě a jasně, a tak nám ani nevadilo, že kluci částečně hasili sami sebe. No a my se mohli pomalu začít těšit na den následující, kdy jsme měli na programu slaňovat s naší omladinou „Gerlachovský štít“ a dobývat vrchol „ledové hory K2“.

Pod dohledem profesionálního kameramana se následující den ujal vedení horolezec Libor Uher a vydal se s námi na skálu zvanou „Mazák“. A tam jsme se všichni, alespoň na chvíli, stali horolezci. Kluci naprosto beze strachu, natěšeni a s odhodláním v očích, doslova vyběhávali na vrchol skály, aby se nechali obléci do sedáku a přilby a odvážně se vrhali ze skály dolů. K našemu úžasu se nenašel ani jeden, který by se spustit ze skály bál. Myslím, že více strachu v očích jsme měli my, dospělí než kluci.

Naprosto nadšené po skvělém zážitku, je Libor vytáhl na dlouhý běh lesem, který prokládali různými oživovacími prvky. Přeskakovali kameru, brodili se houštím, klikovali nad studánkou, z níž zároveň upíjeli, škrábali se do kopců a sjížděli zase dolů, poskakovali jak veverky a zase se rozbíhali. Už jen běžet za nimi s foťákem byl zážitek. Zmrzlina na konci cesty byla tou nejlepší odměnou! Koupání v lese pod splavem, které jim trenéři zpestřili svou exhibicionistickou vložkou, byla ta nejlepší tečka společného soustředění na závěr.

Kluci se chovali naprosto přirozeně. Občas zlobili, řádili, neslyšeli, neviděli, ale také byli hodní, poslušní, vnímaví, přítulní, mazliví a milí. Prostě takoví, jaké je známe a jací v jejich věku mají být. Užívali si všeho naplno, okamžitě se nadchli pro cokoli, neustále se smáli svými bezzubými úsměvy a v očích měli čertíky štěstí. A jestliže občas někdo přece jen více zazlobil, pak pohled do postýlek uprostřed noci, smazal všechny hříchy i toho největšího neposluchy.

Více o našem soustředění, včetně fotografií, najdete na webu přípravky: www.hc-orlik.webnode.cz

Závěrem bychom rádi poděkovali všem rodičům za důvěru, se kterou nám své děti svěřili a popřáli bychom všem dětem, jejich rodičům i trenérům hezké prázdniny. Doufáme, že se všichni společně ve zdraví sejdeme v srpnu na trénincích a za rok určitě i na Hamrech nebo kdekoliv jinde!

Jana Karasová – vedoucí přípravky