Důvod proč letos chodit na Orlovou č.1: Václav Studený!

“Vencu“ není třeba v našem městě příliš představovat. Dres s orlem na prsou poprvé oblékl v sezóně 2007/2008 a hned v tomto ročníku se stal nejen miláčkem publika, ale zejména jednou z hlavních postav celého týmu. Orlové zůstal věrný až do onoho osudného stěhování licence do Karviné a nyní se opět vrací tam, kde je to jeho srdci bližší. Cílem tohoto článku nebude mapovat kariéru bruntálského rodáka od přípravky přes sezónu v Kanadě až po dnešní den, nýbrž připomenout Václavovy nejsvětlejší chvilky v orlovském dresu.

Ročník 2007/08 nebyl pro Orlovský hokej příliš šťastným. Před sezonou vypluly na veřejnost obrovské dluhy a nové vedení se potýkalo s existenčními problémy. Jedním z mála světlých překvapení jinak smolné sezony se stal právě hráč s číslem 17, který coby nováček v týmu vyhrál s jednatřiceti body klubové bodování. 27. 2. 2008 se zklamaní orlovští fanoušci i hokejisté loučili se sezonou na předposlední příčce, která znamenala nejhorší umístění od postupu do druhé ligy, nicméně pro Václava to bylo loučení ve velkém stylu. V základní hrací době zápasu se Šternberkem vstřelil dvě branky a za stavu 3:3 se šlo do prodloužení, ve kterém završil hattrick a alespoň v posledním zápase dal fanouškům důvod k radosti.

Rok se s rokem sešel a pocity orlovské hokejové veřejnosti se obrátily o 180°. Podceňovaný tým dokráčel až do finále a Václav, který nasbíral šestatřicet bodů, byl jedním z hlavních strůjců tohoto úspěchu. V ročníku 2008/09 opanoval velké množství zápasů, ale pokud máme mluvit o nejsilnějším zážitku, který divákům za léta v Orlové připravil, musíme se v čase posunout o další rok dopředu.

Orli se v roce 2010 snažili obhájit finálovou účast a v semifinále bylo jejich soupeřem Valašské Meziříčí. Hned první zápas série dospěl až k samostatným nájezdům. Ty bývají samy o sobě nervy drásajícím zážitkem i ve standardní podobě, kdy je rozhodnuto po třech sériích, jenže v tomto nezapomenutelném duelu bylo k vidění dohromady dvaadvacet nájezdů a kouzlo penaltové loterie bylo tímto mnohonásobně umocněno. Emoce se měnily z vteřiny na vteřinu a srdeční tep stoupal až k hodnotám, které by se u kardiaků rovnaly jisté smrti. Přibližně dvoutisícovka fanoušků sledovala vypjatou bitvu, které kralovala dvojice Pavel Šebesta a Václav Studený, který navíc vstřelil gól i v základní hrací době. Oba se na branku rozjeli hned třikrát a nehledě na to, že jejich minisouboj nepřinesl rozuzlení a poté Bokroš vystřelil Bobrům vítězství, Václav dokázal, že je schopen v důležitých chvílích vzít na sebe zodpovědnost a nést osud celého týmu na svých bedrech. Věřme, že pokud Pavel Šebesta letos znovu oblékne dres Studénky, svedou spolu tihle dva nejednu bitvu, která skončí lépe pro našeho hráče.

Zápas ve Valašském Meziříčí velkou měrou přispěl k tomu, že se o "Studnovi" poté mluvilo jako o nejžhavějším kandidátovi na kapitánské céčko pro sezonu 2010/11. Tak se nakonec nestalo, jelikož další rok byl ve znamení příchodu zvučných jmen a kabina za svého kapitána odhlasovala Miroslava Javína. I v konkurenci spoluhráčů s bohatou extraligovou zkušeností Václav patřil mezi hlavní tváře týmu a poté se stal součástí násilného stěhování týmu do Karviné, čímž na rok skončila jeho orlovská štace.

V Karviné si herně mimořádně rozuměl s Vladimírem Lukou a Markem Ivanem a v základní části nasbíral osmatřicet bodů v devětatřiceti zápasech (17 + 21). V play-off pak dokonce překonal hranici bodu na zápas, kdy v jedenácti utkáních nastřádal třináct bodů (4 + 9). Vydařená sezóna pro něj ovšem nekončila vůbec vesele. Při posledním finálovém utkání zůstal po střetu s Jiřím Krislem nehybně ležet a byl transportován do nemocnice. Jeho stav se však rychle zlepšil a doufejme, že jej tato událost nijak neovlivní při výkonech v nadcházejícím ročníku, jelikož přestože pro něj byl rok v Karviné mimořádně úspěšný (umístil se na dvanáctém místě v bodování základní části v celé lize a na šestém místě v play-off), rozhodl se vrátit do Orlové, kam jej to táhlo zpět a kde navíc trénuje naše nejmladší naděje.

V případě, kdy jeden z nejlepších hráčů ligy odchází o soutěž níž bez vidiny jakékoliv finanční odměny, je jasné, že zde přichází čistě z důvodu hrát kvalitní hokej pro klub, který je mu blízký a nám fanouškům nezbývá než říct jediné, VENCO DĚKUJEM!

Václavovy statistiky v orlovském dresu