Důvod proč letos chodit na Orlovou č.3: Jan Kotásek!

Honzův zarputilý fanoušek Tomáš Poles by Vám zřejmě nejlépe povyprávěl o důvodech, proč se z návratu tohoto borce radovat. I po Kotáskově odchodu celé dva roky hrdě nosil dres s číslem 14 na zádech a na svého oblíbence často vzpomínal. Je pravdou, že Tomáš měl z jeho návratu zřejmě největší radost ze všech Orlováků, ale radost jsme měli všichni. A není se čemu divit. Tomáš moc dobře ví, proč si oblíbil právě tohoto bojovníka!

Jan Kotásek je hráč s obrovským srdcem a oddaností k hokeji. Nevypustí jedinou vteřinku zápasu a jako lev se rve o každý centimetr ledu. Osobně nosím v paměti zejména jeden výrazný moment spojený s tímto hráčem a právě tato vzpomínka nejlépe vystihuje jeho nasazení v každé situaci. Nevybavím si přesně rok, ani soupeře, se kterým Orlová tehdy hrála, nicméně akci, kdy je Jan Kotásek podražen ve středním pásmu mám v hlavě dosti živě. Honza se natáhne jak široký, tak dlouhý, ale situaci nevzdává. Rychle se zvedá na kolena, vkleče si obhazuje jednoho hráče, při vstávání ještě jednou škobrtne a jde opět k zemi. V tuto chvíli však stále má puk v moci a v polosedě obchází dalšího obránce. Nyní se definitivně ze země zvedá a řítí se sám na brankáře, kterého překonává. Není to pravda obraz dokonalého hokejového umění, ale je to důkaz příkladné bojovnosti, která bičuje celý tým k vyšší soudržnosti ve vypjatých chvílích! Proto věřím, že služby tohoto pracovitého útočníka budou pro Orly v nadcházející sezoně velkým přínosem.

Honza v Orlové strávil sedm sezon, z nichž nejpovedenější byla v roce 2009, kdy Orli dokráčeli až do finále. V té si připsal 20 kanadských bodů za 7 gólů a 13 nahrávek. Každý, kdo jej za těch sedm let sledoval, nemohl si nevšimnout jeho oblíbeného manévru. Nejeden z nás si jej jistě vybaví, jak krouží s pukem jednoruč na hokejce a se soupeřem na zádech útočným pásmem okolo mantinelu za branku a mnohdy ještě dál. Mnohým se z tohoto manévru ježí vlasy, jelikož často končí ztrátou puku, nicméně tyto škarohlídy Honza často překvapí nečekanou, ale zato dobře mířenou přihrávkou do gólové pozice, která nezřídka rozhoduje zápasy. I na tuto specialitu se v podání tohoto borce můžete těšit.

Jak se rodil jeho návrat do Orlové a jak na léta strávená zde vzpomíná? Na to vše jsem se jej zeptal po zápase s Rožnovem.

Nejprve bych tě za všechny fanoušky chtěl přivítat zpět u nás v Orlové. Jaký je to pocit se do těchto míst vrátit?

Pocit je to výborný. Je to super a super tady jsou i lidi. Strašně rád jsem se tady po těch letech vracel. Těšil jsem se na to, že klubu pomůžu vybojovat zpátky druhou ligu, která tady patří!

Ty už jsi jeden návrat do Orlové zažil, jenže tehdy to bylo v dresu Frýdku – Místku. Jaké pocity jsi měl z toho tehdy?

Líbilo se mi, že nám s Martinem Mintělem před zápasem poděkovalo i vedení klubu. Člověk si řekne, že aspoň pro ten klub něco udělal, když si na něho vzpomněli.

Loni jsi zahajoval sezónu v Porubě, ale nakonec jsi ji vinou zranění nedohrál. Co se ti přesně přihodilo?

Měl jsem přetržené vazy v koleni, takže jsem se dlouho léčil. Navíc se přidaly i další zdravotní problémy, takže pro mě to byla asi nejhorší sezóna, kterou jsem za svou kariéru zažil.

Mohlo to mít i nějaký vliv na to, že jsi další sezonu ve druhé lize nezahájil a zamířil jsi zpět k nám?

Určitě to nějaký vliv mělo, protože v Porubě skládali nový mančaft a já jsem dostal jen nabídku hrát čtvrtou lajnu, s tím, že bych chodil na střídavé starty do Bohumína. To pro mě byla dobrá nabídka, protože jsem z Ostravy, a kdyby se někdo zranil, tak bych mohl do druhé ligy naskočit, jenže jsme si zavolali s orlovským trenérem, řekli jsme si nějaké věci a pro mě bylo prioritou jít hrát za Orlovou.

Kdy přibližně se Orlová ozvala a jak námluvy s klubem probíhaly?

Už loni, kdy jsem se po zranění rozehrával, tak to bylo všelijaké a v Porubě jsem hrál jen občas a když do Orlové odešel Martin Mintěl, tak mě kontaktovali také s tím, že bych se tady mohl přijít rozehrát. Sezónu jsem sice ještě dohrál v Porubě, ale pak už jsme to s orlovským vedením dali dohromady a absolvoval jsem zde i letní přípravu a uvidíme, jak to dopadne.

Co se u nás v Orlové změnilo za ty roky, co jsi tady nebyl?

Já si myslím, že největší změna tady je ta, že diváci hokejem žijí a jde vidět, že když se napíše, že se hraje zápas, tak jich spousta přijde a hokejem se baví. Co se týče zázemí mančaftu, tak je to pořád stejné.

Co spoluhráči? Nemá smysl se ptát, zda se znáš s Martinem Mintělem, Vencou Studeným, Radimem Golabem a dalšími, to všichni ví, ale co mladší kluci? Měl už jsi možnost někdy předtím si s nimi zahrát?

Když jsem tady hrával, tak většina z nich hrála za juniorku a na pár zápasů naskočili i s námi, takže o některých z nich vím a známe se delší dobu. Jsem rád, že ten hokej pořád hrají a že zůstali tady v Orlové.

Když se vracíme k tvému předchozímu orlovskému působení, tak by diváky jistě zajímalo, zda máš v hlavě nějakou konkrétní vzpomínku, která se ti ve spojitosti s klubem okamžitě vybaví?

Hráli jsme první příčky v době, kdy to tady všechno klapalo. Zažil jsem plnou halu diváků na finálových zápasech. Diváci jezdili s námi a fandilo se. Bylo toho víc a všechny ty roky byly něčím zvláštní a příjemné.

A kdybych se zeptal na konkrétní jeden moment, vybaví se ti něco?

Takhle bezprostředně asi ne.

Co bys na závěr vzkázal divákům do této sezóny?

Ať nás chodí povzbuzovat minimálně v takovém množství, jak chodí a snad jim splníme jejich přání, že budeme atakovat první příčky a potom se porveme o ten postup do druhé ligy.