Rozhovor s trenérem přípravky Janem Littnerem

Pane trenére, v této sezóně vystupujete ve funkci vedoucího trenéra přípravky, můžete nám na úvod říci, jak jste se vůbec k trénování dostal?

K trenéřině? Jednou jsem tak seděl o přestávce v mém bývalém zaměstnání a přemýšlel, která práce by mě opravdu bavila, abych do ní chodil rád. Hned jsem věděl, že se musím dostat zpět k hokeji. Tušil jsem, že jako hráči se mi to už nepodaří, kvůli zranění ruky, které se mi stalo při hokeji v dorosteneckém věku. Chvíli jsem přemýšlel o rozhodčím, ale došel jsem k závěru, že by mě asi nebavilo, nechat si takřka denně nadávat, že jsem tam pískl něco jiného a tamto že nebyl faul a podobně. Proto jsem zavolal p. Buščíkovi a zeptal se ho, jestli bych nemohl po práci, chodit pomáhat dobrovolně k přípravce. Asi po půl hodině mi zavolal zpět s odpovědí, že jestli opravdu chci, tak můžu.

Jaké byly vaše trenérské začátky? Kdy, kde a u jaké kategorie dětí jste začínal?

Já počítal, že s mým věkem (tehdy 20let) budu nějaký ten rok u přípravky, ale p.Víteček mi nabídl pozici trenéra u 3+4 třídy , malých gólmanů a přípravky. Neváhal jsem ani minutu a nabídku přijal.

Postupně jste se vypracoval až na vedoucího trenéra. Koho v současnosti mimo přípravku trénujete?

Moc se toho nezměnilo, jen místo 3+4 třídy jsem trenérem Mladších žáků.

Jaký je rozdíl v trénování malých, začínajících hokejistů a trénováním těch starších?

Přirovnal bych to ke škole. Tam se prvňáčci taky učí základy a postupem se obtížnost stupňuje. Tak samo to je i u hokeje. Nejdříve musíme umět základy bruslení a potom se můžeme věnovat kotoučům a nějakému hernímu systému.

Je těžké najít hranici mezi přísností a benevolentností při trénování?

U těch nejmenších ani ne. Až na pár výjimek jsou to zatím hodní kluci, ve kterých ti čertíci ještě spí. Za to u těch starších, tak tam už čerti nespí, ale projevují se v plné síle. (smích) Ale musíme přihlížet i na to, že to jsou prostě kluci. Ovšem když už pohárek přeteče, tak se i zařve.

Obecně platí, že každé dítě je jiné. U začínajících hráčů je velmi důležité určit správný přístup. Na někoho platí přísnost a důslednost, u druhého zabírá pochvala a kamarádský přístup. Jak moc je těžké, tak rozdílné děti trénovat, aby je hokej bavil a trénink neodradil?

Ano, ano, obecně je známo, že trenér musí být i dobrý psycholog.

V přípravce máte děti mnohdy ani ne čtyřleté. Je těžké jim vysvětlit, co po nich chcete tak, aby vás vůbec pochopily? Mnohdy tyto dětí nevědí, která je levá a pravá.

U těchto prcků je hlavní, aby je pobyt na ledě bavil a osvojili si pohyb na bruslích.

Práce s tak malými dětmi vás nabíjí nebo spíše vyčerpává?

Vhodně se to doplňuje. Někdy přijdu domů „vyšťavený“ a někdy zase nabitý energií.

Dá se tedy říci, že vás trénování baví?

Ano, jinak by nemělo cenu tuhle práci dělat.

U přípravky je důležité zaujmout nejen děti, ale vytvořit i funkční vztah s jejich rodiči. Jak se vám to daří?

Na tohle máme u přípravky specialistu a tím je p. Hanzl.

Jak zvládáte komunikaci s rodiči? Máte vyřešeno, do čeho zasahovat můžou a do čeho už ne?

Těžká otázka. Je to asi jako s dětmi. Někdo pravidla pochopí hned, někomu je musíte neustále připomínat. Ale určitě komunikujeme, bez toho to taky dělat nejde.

Velmi časté je pokřikování rad rodičů od mantinelu a okřikování svých potomků při tréninku. Jak řešíte tuto situaci? Tolerujete ji nebo vám naopak vadí?

Vadí, určitě vadí. Od trénování jsou na ledě přece trenéři.

Máte přehled o svých svěřencích i mimo ledovou plochu nebo vaše práce přechodem přes mantinely končí?

Rozhodně nekončí. Kluky potkávám na městě s rodiči, v obchodech, atd. Jednou na mě dokonce kluci zazvonili, jestli si s nimi nepůjdu zahrát ven fotbal.

Trénujete již nějakou dobu, rukama vám prošel poměrně velký počet dětí. Vytvořil jste si s některými z nich bližší vztah? Sledujete jejich vývoj i nadále, kdy už trénují pod jinými trenéry?

Já se snažím mít s každým klukem stejný vztah. Nemůžu být přece s někým více za dobře než s druhým, to by neklapalo. Vývoj určitě sleduji, nikdy v hokeji nevíte, kdy vám ten kluk zase přijde pod ruce.

Máte nějaký trenérský vzor? Kteří trenéři vás v kariéře nejvíce ovlivnili?

Určitě je to p. Růžička ze Slávie. Dává šanci mladým a to se mi na něm líbí.

Máte nějaké trenérské nedostatky nebo slabiny?

Nikdo není dokonalý i já mám věci, na kterých musím pracovat.

A naopak, co můžete jako trenér nabídnout?

Nerad bych hodnotil sám sebe, nezlobte se.

Vy sám jste začínal jako hráč. Kam až jste v hokeji došel? Kde všude jste hrál?

V kategorii dorostu jsem, z důvodu zranění, ukončil aktivní hraní. Po celou dobu jsem byl v Orlovském klubu.

Kdo vás k hokeji přivedl, kdy a kde jste s ním začínal?

Matně si pamatuju první bruslení na otevřeném zimáku v Bohumíně, později v Orlové. K hokeji mě přivedli rodiče. A za to bych jim chtěl poděkovat. Bylo to super dětství a dalo mi spoustu přátel .

Vím, že jste byl brankářem. Bylo to vaše rozhodnutí od počátku nebo to bylo dílem náhody?

Táta byl taky brankář. Nebylo tedy co řešit.

Nikdy jste nechtěl být útočníkem nebo obráncem?

Někdy si řeknu, jak by to skončilo, kdybych byl hráčem, ale nijak si s tím hlavu nelámu.

Trénujete na plný úvazek nebo jste nucen živit se i mimo hokej?

Mimo hokej pracuji ještě v pekárně, kde dělám noční směny.

Zastáváte také funkci vedoucího náboru. Zkuste říct, proč by se podle vás měly děti věnovat ve svém volném čase sportu a případně právě hokeji?

Sport, přesněji hokej, mi dal strašně moc skvělých zážitků a kamarádů. Poznával jsem města v republice i mimo ní. Častokrát jen tak sedím a vzpomínám, jaké to bylo skvělé období, bez starostí. Bylo to fajn dětství, které bych u počítače určitě neměl a přál bych to každému zažít a prožít.

A proč by měli s hokejem začínat právě v HC Orlová? Co jim může klub nabídnout?

Hokej nás baví a my chceme, aby bavil i děti. Tréninky se tedy snažíme dělat tak, aby si je děti užily a aby jim také něco daly. Trénujeme 4 krát týdně, na ledě jsou trenéři, kteří se dětem maximálně věnují. Děti jsou rozděleny do skupin dle výkonnosti, nabízíme čtvrt roku tréninků zdarma. Výstroj rádi zapůjčíme a začátečníky bruslit naučíme.

Co musí rodiče udělat pro to, aby se jejich dítě mohlo stát hokejovým Orlíkem?

Stačí nás kontaktovat a my jim rádi poradíme. Nebo přijít na zimní stadión, kde od nás také dostanou informace.

V podvědomí veřejnosti panuje názor, že hokej je nejdražším sportem. Je tomu tak?

Dle mě není. Myslím si, že hokej je dnes levnější, než byl kdysi. Kluby daleko více zapůjčují výstroje a vybavení a celkově pomáhají, jak můžou. Spíše si myslím, že je hokej náročnější časově než-li finančně.

Dále pak panuje názor, že hokej je velmi nebezpečný sport. Co k tomu můžete říci?

Jsem rád, že zde můžu říct, že za dobu co jsem u hokeje, jsem nezažil nijak extra vážná zranění a snad tomu i tak zůstane. Spíše se jedná o lehké naraženiny, které se mohou přihodit při jakémkoliv jiném sportu. Výrobci hokejových výstrojí dnes dělají opravdu maximum pro bezpečnost hráčů.

Musí dítě, které se chce přihlásit na hokej do HC Orlová, umět bruslit?

Nemusí, nemusí. Rádi bruslit děti naučíme.

Jakou povinnou výbavu musí mít, aby mohl přijít?

Na začátek stačí oteplovačky, cyklo nebo lyžařská přilba, rukavice a pokud dítě má, pak i kolení a loketní chrániče. Pokud nemá, stačí oteplovačky a rukavice.

Když dítě přijde poprvé k vám, co se s ním bude dít?

Dítě si převezme trenér, který má na starost nově příchozí. Na začátek dostane ty úplně nejzákladnější rady a vyzkouší si pobyt na ledě. Rodičům vysvětlíme, co a jak chodí.

Hokej však není jen o ledě. Na něm hráči tráví jen část roku. Čemu se věnují v letních měsících?

Letní přípravě, která se u těch nejmenších dělá formou hry. Takže plno zábavy smíchu a zážitků.

Mají vůbec děti od tréninků nějaké volno? Co vánoce, prázdniny, svátky?

Samozřejmě. Vše se dělá podle tréninkového plánu tak, aby děti nebyly hokejem znechuceny, ale poměr byl vyvážen. Vánoce jsou volnější, pokud se s rodiči domluvíme, vyjedeme na nějaký vánoční turnaj, když ne, dáme dětem zasloužený odpočinek.

Někteří rodiče mívají obavy, že hokej je časově velmi náročný sport a nejde skloubit s přípravou do školy a plněním školních povinností. Jak jde podle vás spojit dohromady hokej a škola?

Tohle se týká spíše už těch starších. Trénuji také mladší žáky, což je 5+6 třída a nepozoruji, že by ve škole někdo vyloženě „plaval“. Někteří kluci chodí na doučování, ale na to chodí i děti, které hokej nehrají. Sám mohu říci, že znám kluky, kteří hokej hráli a momentálně pracují ve zdravotnictví a jeden dokonce u armády ČR.

Nebudeme chodit okolo. Většina rodičů vidí svého potomka nejlépe v NHL nebo přinejmenším v extralize. Co byste vzkázal takto ambiciózním rodičům?

Každý z nás by rád měl doma nástupce Jágra nebo Pavelce, ale cesta je opravdu dlouhá a trnitá. Hokejem by se měla celá rodina především bavit a nechat se překvapit, kam až to jejich syn nebo dcera dotáhne.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchu s malými i většími hokejisty.