Přípravkáři navštívili seniory v domově Pohoda

Jana Karasová, 31.10.2012 V úterý 30.10.2012 navštívili nejmenší Orlíci Domov seniorů POHODA. V tomto domově vedle sebe žijí převážně ženy, ve většině případů s pohybovým omezením. Orlíci si připravili malý program, kterým chtěli ženám zpestřit tento večer.

Nejdříve jsme se jim představili jako klub, poté jako hokejová přípravka. Krátce jsme pohovořili o naší nejstarší hokejové fanynce paní Matějíčkové, která už bohužel není mezi námi. Byli jsme překvapeni, kolik žen ji osobně znalo. Paní Matějíčková napsala knihu o svém životě. My jsme jeden výtisk přinesli, s věnováním a podpisy hráčů Atýmu , jako malou pozornost.

Chlapci předvedli něco ze svého hokejového umění, nechali jsme vystřelit na brankáře i nějakou babičku, pustili jsme si videa o tom, co všechno v přípravce děláme. Posvačili jsme výbornou buchtu, kterou pro nás v domově upekli a odpoledne nám pozvolna ubíhalo ve velmi dobré a uvolněné náladě.

Měli jsme připravené soutěže, ale vzhledem k různým zdravotním omezením žen, jsme od nich upustili a nechali vše přirozeně plynout. Vyvrcholením bylo dlabání helloweenských dýní. Měli jsme dvě a pojali jsme dlabání jako soutěž. Kdo rychleji vydlabe a kdo bude mít zajímavější verzi. Pro jednu dýni určily babičky veselou podobu, takže výsledek byl milá, usmívající se „šiška“, druhou dýni vzal do svých rukou trenér a spol. a vyrobili typickou zamračenou kouli. Poté jsme své výtvory rozsvítili a pro vytvoření příjemné atmosféry vypnuli osvětlení v místnosti. Nutno říci, že nadšené nebyly jen děti, ale i všichni dospělí v místnosti.

Naše návštěva měla velmi příjemnou atmosféru, všichni jsme se tam cítili jako doma. Na chvíli jsme se zastavili a uvědomili si o čem život je a jak mnohdy končí. Děti byly bezprostřední a babičky na vozíčcích vzaly jako běžnou součást života. Od samého začátku se Orlíci chovali naprosto uvolněně a my můžeme jen děkovat, že babičky jsou také mírně sluchově omezeny, protože ty dvě hodiny stálého bzukotu 15 dětí , by při plném sluchovém rozsahu, asi jen těžko vydržely.

I takové akce mají smysl , jsou potřeba a nikomu neublíží. Děkujeme paní Haně Třáskové za vstřícnost, otevřenost a za to s jakou srdečností nás přijala. Svou práci dělá srdcem a je to znát. Stejně tak děkujeme rodičům dětí, kteří svůj volný čas věnovali starým ženám na vozíčku, přestože ho mohli strávit zcela jinak.