„Náš cíl jsme splnili jen na půl,“ mrzí Marka Matějíčka, kterého štve neuznaný gól ze třetího barážového utkání
Útočník Marek Matějíček se v průběhu sezony propracoval až do elitní formace. Velmi důležitou roli hrál i v baráži. Prosadil se v obou venkovních zápasech a to mu ještě jedna branka nebyla uznána. Tento moment rozčílil každé srdce, které bilo pro Orlovou a vyvolalo obrovskou vlnu diskuze. Není tak divu, že i více než týden po baráži Matějíčka daná chvíle stále mrzí. Cíl – postup do druhé ligy – byl hodně blízko. Matějíček se rozpovídal nejen o baráži, ale o celé sezoně, emocích, budoucnosti nejen své, ale i té orlovské.
Chyběla jediná branka, bojovali jste až do konce. Co vám nakonec chybělo? Nemyslím si, že šlo pouze o jednu branku, vždyť konec konců v tomto rozhodujícím duelu jsem svou druhou branku dal, jsem přesvědčený o tom, že padla naprosto regulérním způsobem. Bohužel rozhodčím nebyla uznána. Každý, kdo tento moment zápasu viděl, ví, jak to bylo. Jsem rád, že s odstupem času ze mě vyprchaly emoce, a proto naprosto klidně říkám, nebyl uznán naprosto regulérní gól. Jak by se dál zápas vyvíjel lze samozřejmě jen těžce předpokládat…
Ve třetím utkání jste sice vedli, ale vedení jste neudrželi. Rozhodla větší domácí zkušenost? Do třetího utkání jsme šli s tím, že musíme vyhrát. Nikdo z nás nemyslel na prohru, a všichni jsme pro to udělali maximum. Vůbec si nemyslím, že jsme v tomto zápase byli horším týmem, výkon rozhodčích mi však nepřísluší soudit…
Co sérii rozhodlo? Byl to domácí zápas? Je těžké říct, zda rozhodl náš smolný domácí zápas, rozhodně jsme v něm měli zahrát úplně jiný hokej a svou psychickou výhodu vedení doma potvrdit. Moc jsme chtěli, ale tento zápas nám to tam prostě nepadalo. Vážíme si toho, že jsme hráli před plným stadionem, ale bohužel jsme nedali ani branku. Toto bylo pro nás všechny doslova frustrující. Takže ano, rozhodl náš prohraný domácí zápas.
Vy jste se během obou venkovních duelů dokázal důrazem prosadit. Nemrzí vás o to více, že se 2. liga nevybojovala? Všichni kluci v týmu si uvědomovali důležitost všech tří barážových utkání. Byli jsme na ně výborně připraveni a s trenéry jsme rozebírali všechny možné varianty. V týmu nebyl nikdo, kdo by se o 2, ligu nechtěl poprat. Za mě osobně jsem rád, že jsem dvěma góly pomohl přispět naprosto vyrovnanému utkání, ale znovu musím říct, že mě mrzí neuznaný třetí gól, který jsem dal právě v rozhodujícím duelu.
Co se bezprostředně dělo po zápase na lavičce a v šatně? Smutek a zklamání, prostě velké zklamání… Jaký nyní máte program? V závěru přeboru i baráže to bylo tréninkově hodně vypjaté, snažil jsem se dát do toho opravdu vše a nyní jsem fakt utahaný. Potřebuji ze sebe setřást nejen fyzickou únavu, ale i zklamání z toho, že náš jediný cíl nebyl naplněn.
Vy jste v Orlové odehrál premiérovou sezonu mezi dospělými a hned se dostal do první lajny. Můžete být sám se sebou spokojený? Asi bych měl říct, že žádný hráč nemůže být sám se sebou spokojen. Já však můžu zodpovědně říct, že jsem se celou sezonu snažil odvést pro tým maximum, což si myslím, že se mi i v závěru soutěže podařilo. Samozřejmě, že mě mrzí hodně neproměněných šancí, ale se svým výkonem spokojený být můžu.
Druhá liga sice nevyšla, přesto, dá se sezona hodnotit jako úspěšná? Tato otázka má dvě úrovně pohledu. Za nás za hráče, fanoušky, trenéry i vedení klubu cíl splněný nebyl a tudíž sezona nevyšla. Druhým pohledem je třeba říct, že krajský přebor jsme vyhráli a to rozdílem třídy a na našem závěrečném neúspěchu měli podíl i rozhodčí v závěrečném duelu. Osobně si myslím, že by mohlo dojít k avizovanému posunu týmu nahoru. Ukázali jsme, že jsme minimálně důstojným soupeřem druholigových týmu a to nejen Valmezu, ale i Havířovu, se kterým jsme v přípravných utkáních odehráli slušný zápas. Věřím, že tomu tak nastane a fanoušci Orlové uvidí v příštím roce opět druholigovou Orlovou.
Už víte, jestli v Orlové zůstanete i nadále? Vůbec netuším. I přesto, že bydlím v Orlové, jsem již od 7. třídy hráčem Havířova. Nyní po sezoně mi hostování tady v Orlové končí, vše tedy bude záležet na klubech, jak se mezi sebou domluví. Závěrem bych rád poděkoval za možnost vyjádřit se prostřednictvím tohoto rozhovoru a poděkoval bych trenérům za mi projevenou důvěru, spoluhráčům za trpělivost, bojovnost a nasazení a v neposlední řadě vám všem fanouškům, kteří jste po celý rok věřili v náš úspěch a byli naším šestým hráčem při každém utkání.